Mají oba rodiče právo na informovaný souhlas? Jak zajistit, aby oba rodiče byli informováni o zdravotním stavu svého dítěte? Platí tento požadavek i v případě klinického psychologa? </bold>

right

J. B., Praha </bold>

</right>

Pokud jde o informování rodičů, či přesněji řečeno zákonných zástupců nezletilého dítěte, je možno vyjít z ustanovení § 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, které stanoví, že za osoby mladší 18 let mají právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci a v jiných zápisech, které se vztahují k jeho zdravotnímu stavu zákonní zástupci. Zákonnými zástupci nezletilých dětí jsou zpravidla jejich rodiče, což vyplývá ze zákona o rodině. Je tedy možno dovodit, že o zdravotním stavu dítěte mají být ve stejném rozsahu informováni oba rodiče. V praxi to bude znamenat, že zejména tam, kde mezi rodiči panují neshody nebo jsou rozvedeni, nezbývá, než informovat oba rodiče (zákonné zástupce). Nebude tedy dostačujícím argument, že již byl informován jeden z rodičů a z tohoto důvodu se tedy druhému rodiči informace neposkytne.

-Technické- provedení poskytnutí informací je věcí dohody mezi zdravotnickým pracovníkem a zákonnými zástupci. Zákon o péči o zdraví lidu v tomto směru žádný bližší návod nedává. Lze předpokládat, že aktivita v této oblasti by měla být vyvíjena z obou stran a jakékoli poskytnutí informací nutně vyžaduje kooperaci mezi zúčastněnými subjekty.

Otázka, zda se povinnost poskytovat informace vztahuje i na klinického psychologa je o něco složitější. Na jedné straně zde stojí právo pacienta (zákonných zástupců) na poskytnutí informací, zdánlivě proti tomu však stojí ustanovení § 23 odst. 1 zákona o péči o zdraví lidu, kde se stanoví, že tím kdo poučuje pacienta o povaze onemocnění a o potřebných výkonech je lékař. Jsem toho názoru, že v tomto směru je prioritní právo pacienta (zákonných zástupců) na informace shromážděné ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě. Kliničtí psychologové jsou vysokoškolsky vzdělanými zdravotnickými pracovníky, jejich postavení je analogické postavení lékařů, tedy měli by pacienta (zákonného zástupce) informovat o zjištěných skutečnostech přímo.