Zdravot. právo v praxi; 2004; 2: 36-39
Privátní praxe lékařů v EU
Published: December 31, 2004 Show citation
Jana Svatoňová
Tento článek svým obsahem navazuje na problematiku postavení pracovníka - lékaře v Evropské unii, včetně jeho práv spojených s výkonem tohoto povolání (tj. právo na vstup a pobyt na území členského státu výkonu práce, přístup k zaměstnání a ostatní práva, vedle otázky uznávání kvalifikačních předpokladů a používání dosažených titulů), probranou v předcházejícím článku -Postavení lékařů v EU-(1). Zatímco posledně zmíněný článek se zaměřil na lékaře v pozici zaměstnance (ať už byl jejich zaměstnavatel státním nebo soukromým subjektem), následující řádky svoji pozornost zaměří na privátní praxi lékařů.
Download citation
References
- JUDr. Jana Svatoňová: Postavení lékařů v EU, Zdravotnické právo v praxi 2/2003, vydavatelství Solen.
- Case C-221/89, R. v. Secretary of State for Transport, ex p. Factortame (1991) ECR I-3905, (1991) 3 CMLR 589, para. 20.
- Přímý účinek z hlediska obsahu normy je možný tam, kde její příslušné ustanovení je obsahově jednoznačné a jeho aplikace není vázána na žádnou podmínku a není závislá na žádném dalším právním úkonu či aktu evropského nebo vnitrostátního orgánu. Z hlediska soudního rozhodování, jde o normu, která je přímo aplikovatelná soudem na konkrétní případ.
- Evropský soudní dvůr konstatoval, že navzdory požadavku čl. 44 Smlouvy o ES, aby byly přijaty prováděcí směrnice k čl. 43 (svoboda usazování), lze čl. 43 aplikovat přímo na základě zásady zákazu diskriminace podle státní příslušnosti (tedy nezávisle na přijetí prováděcích směrnic). Tím však čl. 43 podle Evropského soudního dvora neztrácí svůj význam, neboť svým obsahem umožňuje výkon lékařského povolání v situaci, kdy osoba dosáhla lékařského vzdělání ve státě své státní příslušností a v druhém členském státě se plánuje usadit a zahájit lékařskou soukromou praxi.
- Case 71/76, Thieffry v. Conseil de l´Ordre des Avocats a la Cour de Pris (1977) ECR 765, (1977) 2 CMLR 373, para 17.
- K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
- Case C 154/93, Tawil-Albertini v. Ministre des Affairs Sociales (1994) ECR I-451.
- K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
- Zmíněná směrnice obsahuje výčet certifikátů (o dosaženém vzdělání) jednotlivých členských zemí, který je každý hostující členský stát povinen lékaři uznat. Současně je článkem 23 směrnice vymezeno, jaký rozsah znalostí a dobu studia (přinejmenším šest let) má daný certifikát prokazovat. Ve zvláště odůvodněných individuálních případech lze osobě udělit výjimku z požadovaného denního studia. Členské státy, které nevyžadují úplné vzdělání dle podmínek článku 23, si stanoví národní úpravou absolvování speciální přípravy (studia) pro výkon lékařského povolání (článek 30 a násl.) v hostujícím členském státě. Uznané certifikáty mají stejný účinek (tj. umožňují výkon lékařského povolání) na území státu příslušnosti, jako v hostujícím státě.
- K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
- Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council of 7 March 2002 on the recognition of professional qualifications, COD/2002/0061, Official Journal C181E of 30. 7. 2002.
- JUDr. Jana Svatoňová: Postavení lékařů v EU, Zdravotnické právo v praxi 2/2003, vydavatelství Solen.
- Case C-221/89, R. v. Secretary of State for Transport, ex p. Factortame (1991) ECR I-3905, (1991) 3 CMLR 589, para. 20.
- Přímý účinek z hlediska obsahu normy je možný tam, kde její příslušné ustanovení je obsahově jednoznačné a jeho aplikace není vázána na žádnou podmínku a není závislá na žádném dalším právním úkonu či aktu evropského nebo vnitrostátního orgánu. Z hlediska soudního rozhodování, jde o normu, která je přímo aplikovatelná soudem na konkrétní případ.
- Evropský soudní dvůr konstatoval, že navzdory požadavku čl. 44 Smlouvy o ES, aby byly přijaty prováděcí směrnice k čl. 43 (svoboda usazování), lze čl. 43 aplikovat přímo na základě zásady zákazu diskriminace podle státní příslušnosti (tedy nezávisle na přijetí prováděcích směrnic). Tím však čl. 43 podle Evropského soudního dvora neztrácí svůj význam, neboť svým obsahem umožňuje výkon lékařského povolání v situaci, kdy osoba dosáhla lékařského vzdělání ve státě své státní příslušností a v druhém členském státě se plánuje usadit a zahájit lékařskou soukromou praxi.
- Case 71/76, Thieffry v. Conseil de l´Ordre des Avocats a la Cour de Pris (1977) ECR 765, (1977) 2 CMLR 373, para 17.
- K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
- Case C 154/93, Tawil-Albertini v. Ministre des Affairs Sociales (1994) ECR I-451.
- K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
- Zmíněná směrnice obsahuje výčet certifikátů (o dosaženém vzdělání) jednotlivých členských zemí, který je každý hostující členský stát povinen lékaři uznat. Současně je článkem 23 směrnice vymezeno, jaký rozsah znalostí a dobu studia (přinejmenším šest let) má daný certifikát prokazovat. Ve zvláště odůvodněných individuálních případech lze osobě udělit výjimku z požadovaného denního studia. Členské státy, které nevyžadují úplné vzdělání dle podmínek článku 23, si stanoví národní úpravou absolvování speciální přípravy (studia) pro výkon lékařského povolání (článek 30 a násl.) v hostujícím členském státě. Uznané certifikáty mají stejný účinek (tj. umožňují výkon lékařského povolání) na území státu příslušnosti, jako v hostujícím státě.
- K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
- Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council of 7 March 2002 on the recognition of professional qualifications, COD/2002/0061, Official Journal C181E of 30. 7. 2002.