Zdravot. právo v praxi; 2004; 2: 36-39

Privátní praxe lékařů v EU

Jana Svatoňová

Zveřejněno: 31. prosinec 2004  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Svatoňová J. Privátní praxe lékařů v EU. Zdravot. právo v praxi. 2004;2(2):36-39.

Jana Svatoňová

Tento článek svým obsahem navazuje na problematiku postavení pracovníka - lékaře v Evropské unii, včetně jeho práv spojených s výkonem tohoto povolání (tj. právo na vstup a pobyt na území členského státu výkonu práce, přístup k zaměstnání a ostatní práva, vedle otázky uznávání kvalifikačních předpokladů a používání dosažených titulů), probranou v předcházejícím článku -Postavení lékařů v EU-(1). Zatímco posledně zmíněný článek se zaměřil na lékaře v pozici zaměstnance (ať už byl jejich zaměstnavatel státním nebo soukromým subjektem), následující řádky svoji pozornost zaměří na privátní praxi lékařů.

Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. JUDr. Jana Svatoňová: Postavení lékařů v EU, Zdravotnické právo v praxi 2/2003, vydavatelství Solen.
    2. Case C-221/89, R. v. Secretary of State for Transport, ex p. Factortame (1991) ECR I-3905, (1991) 3 CMLR 589, para. 20.
    3. Přímý účinek z hlediska obsahu normy je možný tam, kde její příslušné ustanovení je obsahově jednoznačné a jeho aplikace není vázána na žádnou podmínku a není závislá na žádném dalším právním úkonu či aktu evropského nebo vnitrostátního orgánu. Z hlediska soudního rozhodování, jde o normu, která je přímo aplikovatelná soudem na konkrétní případ.
    4. Evropský soudní dvůr konstatoval, že navzdory požadavku čl. 44 Smlouvy o ES, aby byly přijaty prováděcí směrnice k čl. 43 (svoboda usazování), lze čl. 43 aplikovat přímo na základě zásady zákazu diskriminace podle státní příslušnosti (tedy nezávisle na přijetí prováděcích směrnic). Tím však čl. 43 podle Evropského soudního dvora neztrácí svůj význam, neboť svým obsahem umožňuje výkon lékařského povolání v situaci, kdy osoba dosáhla lékařského vzdělání ve státě své státní příslušností a v druhém členském státě se plánuje usadit a zahájit lékařskou soukromou praxi.
    5. Case 71/76, Thieffry v. Conseil de l´Ordre des Avocats a la Cour de Pris (1977) ECR 765, (1977) 2 CMLR 373, para 17.
    6. K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
    7. Case C 154/93, Tawil-Albertini v. Ministre des Affairs Sociales (1994) ECR I-451.
    8. K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
    9. Zmíněná směrnice obsahuje výčet certifikátů (o dosaženém vzdělání) jednotlivých členských zemí, který je každý hostující členský stát povinen lékaři uznat. Současně je článkem 23 směrnice vymezeno, jaký rozsah znalostí a dobu studia (přinejmenším šest let) má daný certifikát prokazovat. Ve zvláště odůvodněných individuálních případech lze osobě udělit výjimku z požadovaného denního studia. Členské státy, které nevyžadují úplné vzdělání dle podmínek článku 23, si stanoví národní úpravou absolvování speciální přípravy (studia) pro výkon lékařského povolání (článek 30 a násl.) v hostujícím členském státě. Uznané certifikáty mají stejný účinek (tj. umožňují výkon lékařského povolání) na území státu příslušnosti, jako v hostujícím státě.
    10. K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
    11. Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council of 7 March 2002 on the recognition of professional qualifications, COD/2002/0061, Official Journal C181E of 30. 7. 2002.
    12. JUDr. Jana Svatoňová: Postavení lékařů v EU, Zdravotnické právo v praxi 2/2003, vydavatelství Solen.
    13. Case C-221/89, R. v. Secretary of State for Transport, ex p. Factortame (1991) ECR I-3905, (1991) 3 CMLR 589, para. 20.
    14. Přímý účinek z hlediska obsahu normy je možný tam, kde její příslušné ustanovení je obsahově jednoznačné a jeho aplikace není vázána na žádnou podmínku a není závislá na žádném dalším právním úkonu či aktu evropského nebo vnitrostátního orgánu. Z hlediska soudního rozhodování, jde o normu, která je přímo aplikovatelná soudem na konkrétní případ.
    15. Evropský soudní dvůr konstatoval, že navzdory požadavku čl. 44 Smlouvy o ES, aby byly přijaty prováděcí směrnice k čl. 43 (svoboda usazování), lze čl. 43 aplikovat přímo na základě zásady zákazu diskriminace podle státní příslušnosti (tedy nezávisle na přijetí prováděcích směrnic). Tím však čl. 43 podle Evropského soudního dvora neztrácí svůj význam, neboť svým obsahem umožňuje výkon lékařského povolání v situaci, kdy osoba dosáhla lékařského vzdělání ve státě své státní příslušností a v druhém členském státě se plánuje usadit a zahájit lékařskou soukromou praxi.
    16. Case 71/76, Thieffry v. Conseil de l´Ordre des Avocats a la Cour de Pris (1977) ECR 765, (1977) 2 CMLR 373, para 17.
    17. K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
    18. Case C 154/93, Tawil-Albertini v. Ministre des Affairs Sociales (1994) ECR I-451.
    19. K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
    20. Zmíněná směrnice obsahuje výčet certifikátů (o dosaženém vzdělání) jednotlivých členských zemí, který je každý hostující členský stát povinen lékaři uznat. Současně je článkem 23 směrnice vymezeno, jaký rozsah znalostí a dobu studia (přinejmenším šest let) má daný certifikát prokazovat. Ve zvláště odůvodněných individuálních případech lze osobě udělit výjimku z požadovaného denního studia. Členské státy, které nevyžadují úplné vzdělání dle podmínek článku 23, si stanoví národní úpravou absolvování speciální přípravy (studia) pro výkon lékařského povolání (článek 30 a násl.) v hostujícím členském státě. Uznané certifikáty mají stejný účinek (tj. umožňují výkon lékařského povolání) na území státu příslušnosti, jako v hostujícím státě.
    21. K tomu v podrobnostech článek uvedený pod poznámkou 1.
    22. Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council of 7 March 2002 on the recognition of professional qualifications, COD/2002/0061, Official Journal C181E of 30. 7. 2002.

    Zpět na obsah


    Zdravotnické právo v praxi

    Vážená paní, pane,
    upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
    Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.

    Prohlašuji:

    1. že jsem se s výše uvedeným poučením seznámil(a),
    2. že jsem odborníkem ve smyslu zákona č.40/1995 Sb. o regulaci reklamy v platném znění a jsem si vědom(a) rizik, kterým by se jiná osoba než odborník vstupem na tyto stránky vystavovala.

    Ne
    Ano

    Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás,
    že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.